"I když sám Salah i Liverpool nařčení z nechuti hrát s Dabourem vyvrátili a ostře se proti nařčení ohradili, na sociálních sítích už začala pořádná mela." Jinými slovy to byla spekulace izraelských médií, která se nijak neprokázala.
Co se týče podání ruky s Izraelcema, tak jsem se o tom dočetl, že "Po zápase pak vyšlo najevo, že toto gesto udělal kvůli silnému nátlaku jeho krajanů." Určitě tomu nijak nefandím, ale málokdo z nás si dovede představit, co takovej nátlak znamená. Nepodáním ruky navíc nikomu neublížil, i když je to neuctivý. Takovej Ronaldo po vyřazení s Ajaxem taky nepodal nikomu ruku, a to ne kvůli nátlaku, ale jen proto, že neunesl vyřazení.
Každopádně přecitlivělost u mě není žádnej hřích a brečících fotbalistů jsem viděl tolik, že si kvůli tomu vytáhnout zrovna jednoho je prostě úchylný. Messiho jsem taky párkrát za různý věci kritizoval, ale nikdy by mě nenapadlo vyčítat mu, že se rozbrečel, když Barcelona přišla o náskok 3:0.
www.theguardian.com/football/2…
Podobnou věc by člověk našel na skoro každým fotbalistovi a není na tom nic tak hroznýho. A ačkoliv mám Sida rád a považuju za suverénně nejlepšího hráče posledních 20 let, tak na netu taky najdeš obrázky, kdy brečí nebo je ve stavu tomu podobným. Gretzky v Naganu taky brečel. Což opět nepovažuju za nic hroznýho, jen tím dokládám tu absurditu vyčítat zrovna tohle.
.
